Jdi na obsah Jdi na menu
 

Gloria Beck - Zakázaná rétorika

1. 4. 2008

Už dlouho jsem nečetla nic, co by mi bylo tak vyloženě odporné, jako tato kniha. Znechutil mě už, mimo jiné, návod, jak se zdát být charismatickým (pozor, ne jak být, ale jak to předstírat, skutečně být je naopak nežádoucí), a tento bestseller jsem odložila po té, co jsem se dočetla, jak předstírat sympatie a přátelství, které necítím, abych mohla záměrně škodit špatnými radami.

V úvodu autorka vysvětluje něco v tom smyslu, že svět už je prostě takhle špatný  a abychom v něm obstáli, musíme se tyhle praktiky naučit. Asi proto si to máme zkoušet nejdřív nanečisto na zkušebních osobách, na kterých nám nezáleží, a teprve pak to zkusit naostro... 

Předpokladem pro většinu taktik je akceptování řady vyjmenovaných negativních vlastností, z nichž zvlášť odpudivé mi připadá předstírání náklonnosti a přátelství, využití důvěřivosti, zneužití získané důvěry, lhaní a zákeřnost. Na tom je založená celá kniha. Je zajímavé, že otevřené nepřátelství se tam nevyskytuje. Rovné jednání je zřejmě považované za něco méněcenného.

Musím se ptát - proč? Jaký je cíl toho všeho? Získat pár výhod na úkor někoho jiného? Pokud je část lidí taková, odmítám to přijmout jako normu a cíl a dál to rozvíjet a zdokonalovat. Aby byl svět čím dál tím horší a abychom si v něm šli čím dál tím víc po krku v nelítostném boji o koryta? Tož teda, beze mňa...

(Vždycky si slibuju, že si nebudu kupovat knihy podobného typu, zvlášť když je napíše Němec nebo Němka... Naposledy se mi udělalo zle při tom, jak podobná Frau "vyučovala" umění svádět.)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Haha :-))

(Jana F., 17. 4. 2008 14:41)

No vidíš, aTeo, jak si umíš hrát, a pak že prý nehraješ hry :-)).

Odporné, znechutil, odpudivé...

(@Teo, 17. 4. 2008 13:21)

... to jsou slova z tohoto článku, plného hraného pobouření a zastírané hysterie. A závěr korunuje "dílo":

Zvlášť když je napíše Němec nebo Němka.

Ten je opravdu odporný, znechutil mne a jeví se mi jako brutálně odpudivý! :-P

radko

(Jiřina1, 7. 4. 2008 20:39)

Třeba jsi nezažila takové přátelství, kdy každý týden parta na chalupu , běžky , pařby, společná dovolená, paráda 25 let. U všeho jsem byla, jak se rodily děti, jak umíral kamarád, tátové a mámy. A pak průser v naší rodině a konec, konec, během jedné malé chvilky.

xxx

(radka, 7. 4. 2008 18:32)

holky, mam ruzne zname u kaficka. Srandicky. Pohodicka a legracky. Ale nic od nich neocekavam. A prot me ani nemuzou zradit. A pak mam pretele ktere treba znam i nekolik desetileti a k tem muzu prijit neohlasena kteroukoliv denni i nocni hodinu. A oni ke me. Jenze takovych je pouze nekolik. A kdyz jednou vstoupili do meho zivota, tak tam zustanou. A o tech tezkostech jsem jiz psala dvakrat (cas a prekazky) Nelze predstirat pratelstvi desetileti, navzajem si "zachranovat zivot" a pak zjistit ze to bylo jen predstirani :o)
Skoda ze nevim o cem te Zuzik pise. Nemuzete mi to treba naznacit?
MOzna kdyby mi "pritelkyne" prevzala partnera, to by asi se mnou zamavalo. Ale taky si nejsem zcela jista zda bych spis nezapudila partnera nez pritelkyni :o)))

...

(Jana F., 7. 4. 2008 18:07)

Jo, tak to je, člověk může s někým kamarádit celý život u kafíčka či u skleničky a když je všechno v pohodě a nic nepotřebuje, tak si myslí, že má přátele. Jestli jsi, radko, nezažila takovou chvíli, kdy vnímáš chování přítele jako zradu, tak buď ráda. Já vím o čem píší Zuzik i Jiřina. Teprve těžkosti to prověří, jaký ten druhý opravdu je. Stačí třeba to, že se "přátelé" od člověka odvrátí, když se mu nedaří. Najednou je sám. Tohle jsem viděla kolem sebe mnohokrát a jsem proto obzvlášť citlivá na falešné, předstírané přátelství.

XXL

(Zuzik, 7. 4. 2008 15:54)

No, já jsem neměla na mysli žádnou prkotinu, o kterých tu píšete. Jana ví, o čem mluvím, tak je snad jediná v obraze. Ale je to celkem jedno, podstatou je, že jen těžké životní chvíle prověří, zda jde o přátelství nebo ne... nakonec se člověk musí stejně pomoci sám ;-)

xxx

(radka, 6. 4. 2008 22:54)

Proto jsem psala ze pratele jsou provereni casem. TAk nejak podobna krevni skupina.

Je klidne mozne ze se casem rozejdou, kazdy zacne pratrit nekam jinam a jejich kruhy se rozpoji. nemaji si co sdelit, nemaji co sdilet. Ale vzajemne urazeni se, co kdo rekl, koho pozval, nepozval a tak dale to nema na pratelstvi zadny vliv. Pratele se na sebe neurazeji. Prijimaji vztahy tak jak plynou. Pokud se urazi nebo nastvou kvuli necemu tak je to detinske. To nepatri do dospelych vztahu.

radko

(Jana F., 6. 4. 2008 22:42)

Asi vím, jak to myslíš - když je opravdu potřeba někomu pomoct, tak člověk pomůže, ať je to přítel, nebo není. A když není důvod k pomoci od cizího člověka, nedá se čekat ani od přítele. Na tom taky něco je: když budu viset na srázu, tak mi podá ruku kdekdo cizí, není to známka přátelství. Akorát že ten přítel by neměl jít kolem a dělat, že mě nevidí, to snad uznáš :-).

xxx

(radka, 6. 4. 2008 22:36)

mrzelo by me kdybych nebyla pochopena a tak to zkusim jeste jinak. Pritel je nekdo, vuci kteremu nemam zadna ocekavani. A on nema zadna ocekavani vuci me. Nic si nedluzime a nejsme si nicim povinovani. Jsem spolu proto ze spolu chceme byt. Ze nam to dela radost. Uplne dobrovolne :o)

xxx

(radka, 6. 4. 2008 22:34)

jenze ja to myslim tak ze nekdo muze byt vul a zaroven pritel. Ze clovek od nej neocekava ze bude vedet... ze pomuze kdyz... ze udela sprvnou vec kdyz... I pritel je jen clovek se spoustou slabosti. Muze to byt fakt klidne vul. Ale pritel je proto, ze te nepodrazi, ze mu muzes duverovat, ze mu muzes rict co si myslis aniz by se urazil (tudiz i to nestastne NE) a presto muze byt klidne vul.
Mam nekolik pratel. Vubec je nehodnotim, nesoudim. Jak se chovaji, co delaji, jestli jsou chatrakterni a rikaji spravne veci.
Jednoduse jsou. Pro me je ta bezpodminecnost hodne dulezita. Asi by me moc mrzelo,kdyby se nekdo komu duveruji na me nastval protoze jsem neudelala to nebo tamto.
Pro me je totiz i pomoc tezko definovatelna. Clovek pomuze spontanne, protoze to treba povazuje v urcity momenta za spravne reseni. A pomuze komukoliv i cizimu cloveku. V ten moment nemuze konat jinak. Nerozlisuje jestli je to pritel nebo nepritel nebo cizi clovek. Vidi ze nekdo potrebuje pomoc a tak pomuze.
Nelze pratelstvi (podle me) podminit pomoci. Clovek pomaha spontanne komukoliv. Nejen priteli kdyz to povazuje za spravne. Je to jeho pravo a svobodna volba.

Ale ne...

(Jana F., 6. 4. 2008 22:05)

...radko, takhle se to nedá říct, přítel prostě udělá to, co ti pomůže, někdy je to nakopnutí, ale jindy ti podá pomocnou ruku. A ne v takových blbostech, jako jsi psala, že pomůže synovi na školu, to asi fakt nikdo nemyslel...
Mimochodem, teď jsem dokoukala "Hezké chvilky bez záruky", normálně na TV nekoukám, ale tohle mě dost vzalo. Hezký konec, taky hledala pomoc zdánlivého přítele, jediný chlap, který tam byl sympatický a nakonec je to pěknej vůl... No, tak nevím, to je Věra Chytilová, nebo život :-))?

xxx

(radka, 6. 4. 2008 20:27)

Zuziku. asi jsem te nepochopila. I proto jsem se zarazila, ze dlouholete pratelstvi skoncilo proto, ze ti pritel-pritlekyne nepomohla i kdyz mohla. Takze fakt nechapu. Treba ti pritelkyne nepomohla protoze zrovna taky potrebovala pomoc. Nebo mela jiny nazor nez ty.
A souhlasim s Janou, ze pritel je nekdo, kdo te nakopne misto aby te litoval :o))

Zuzíku

(Jiřina1, 6. 4. 2008 20:22)

Ukápla jsem slzu, eeee. To co jsi napsala to se m,ně tak dotklo, jsem to zažila . Kamarádi 25 let!!!
V nejhorším se na nás vyprdli a ještě i ostatní z party přesvědčili. Je to osm let, tak někteří se vrátili, ale bolí to, bolí to. 24 . 4. máme všichni sraz, pozval nás všechny ten, který se vrátil. Mám hodně velký strach jak to bude. Zdravím Jiřina

Jsem zpět !

(Zuzik, 6. 4. 2008 17:18)

Podle mě je přítel hlavně ten, kdo mi dokáže upřímně říct, že jsem debilka, když něco zkazím, aniž by přemýšlel nad tím, jestli se na něho naštvu a co mě dokáže vyslechnout, když se potřebuju vykecat , i když by raději zrovna hrál člověče nezlob se, kdo mi otevře svou náruč, když se potřebuju vyplakat bez ohledu na to, že mu mejkapem zamažu sváteční halenku, se kterým si zachlastám a je mu jedno, že blábolím kraviny.... radko, nejsem si jistá, že jsi mě pochopila.
Jinak... máte pravdu, na hrubý pytel hrubá záplata a NEDEJTE SE !

re: no toto

(Jana F., 6. 4. 2008 11:26)

Díky za decentní nakopnutí, Kyklope :-)).
(trochu se tedy stydím a trochu mě štveš...:-)

no toto

(Kyklop, 5. 4. 2008 18:42)

škoda, že to autorce někdo vydal, spíše by ji slušelo, kdyby si to vydala na cyklostylu v nákladu deseti kusů - aby nemohla škodit...

...

(graver, 5. 4. 2008 17:20)

"ta "definice" sedí i na muklova spoluvězně"
Tak že bychom to zformulovali jako "zůstane *dobrovolně*" :-)
"jestli se z toho poučíš"
Nepoučím - není z čeho. Někdo to nevyšlo, jinde ano.

přítel

(Jana F., 5. 4. 2008 16:54)

Já si na příteli nejvíc cením toho, když mě v zaslouženém případě nakopne.
Sama jsem ale zbabělá a chci mít klid a takhle bez obav otevřená jsem jen k těm, o kterých mám to nejvyšší mínění. Nebo na které kašlu úplně, tak si vyberte :-).

...

(Jana F., 5. 4. 2008 16:42)

"No, mě holt vždycky popadne nějaký nápad a když to nedopadne podle mých představ, tak jdu od toho." Tak to jsi vystihl přesně, gravere :-)). Aspoň jestli se z toho poučíš, že ses mýlil v předpokladech :-)).

Na BC je hlavně škoda toho obrovského lidského potenciálu, to by si zasloužilo trochu se tomu věnovat, když tam chodí tolik lidí. Co a jak nemá cenu řešit, když to takhle stačí provozovateli...

radko,

(@Teo, 5. 4. 2008 15:56)

ta "definice" sedí i na muklova spoluvězně... :p


1 | 2 | 3 | 4 | 5

následující »